Studniční hora

Stoupám do Obřího dolu / myslím na cestu dolů / a jak jsem vlastně málo živ / jak málo šípů do tětiv / života mého je nasazených / a jak i ty mě tlačí k zemi / na dohled nejvyšší je hora / a mému peni borka korá / přeneseně i doslova / jsem já to čeleď oslova / na boudě nápis Hoře zdar / v útlumu mém mě rozvzlykal / nasadím oslu zuby vlčí / ty horo pokojně skloň šíji / osel ať hýká vlk ať vrčí / dneska tě ještě nezabiji / nastav mi ještě jednou struk / ať krásný tvůj syn oslovlk / naposled z tebe sílu saje / horo ty matko jinotaje / ve větvích zpívá tisíc ptáků / a ty mě jako zrnko máku / převracíš v zubech tam a zpět / "Kdy už se vypotácíš z vět a začneš jak ti ptáci zpívat / vivat, sursum a gloria? / Pak budu s tebou, jenom tvá." / A nastaví mi svoje prsa / z bradavky trčí ostrý šíp / "Přestaň už jako osel mlsat / a začni jako vlček pít."/